Klíčová slova

Obsah:

Mimořádná událost

Mimořádnou událostí se rozumí události, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní prostředí. Vyžadují provedení záchranných a likvidačních prací. Jsou vyvolané jak činností člověka, tak i přírodními vlivy. Přesnou definici uvádí § 2 zákona č. 239/2000 Sb. o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů.
Jako některé příklady mimořádných událostí uvedeme:

  • požáry
  • povodně
  • autonehody
  • sopečné výbuchy
  • zemětřesení

Ochrana člověka za mimořádných událostí

  • Zkráceně „OČMU“.
  • Na základě pokynu MŠMT je od roku 2003 do obsahu vzdělávání ve školách (ZŠ, SŠ, VOŠ) začleňována tematika Ochrany člověka za mimořádných událostí, v rozsahu nejméně šesti vyučovacích hodin ročně v každém ročníku.
  • Obsahem je zejména ochrana osob před následky živelních pohrom a úniků nebezpečných látek.
  • Cílem je osvojit si zejména rozpoznání Všeobecné výstrahy a následnou činnost, tísňové volání, zásady evakuace (příprava zavazadla, opuštění bytu), spolupráci s integrovaným záchranným systémem a samozřejmě poskytování první pomoci.
  • Základním východiskem pro výuku je metodická příručka vydaná pro tento účel generálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru ČR.

Metodika

Na mnoha místech těchto stránek píšeme o tom, že nová metodika má být učelná a zároveň účinná, zkrátka že výuka OČMU má mít smysl. Nechceme učit žáky jak resuscitovat, aniž bychom je naučili proč a kdy. Kromě účelnosti musí být metodika jednoduchá, aby její zvádnutí nekladlo na učitele neřiměřené nároky, a levná na provedení, aby výuka každý rok nezávisela na grantech a podobně nejistých financích.

Jak ale konkrétně chceme, aby to vypadalo? V první řadě samozřejmě stojí osvojení potřebných vědomostí, dovedností a návyků a rozvíjení klíčových kompetencí. Kromě toho se obecně zaměřujeme na několik dalších principů. Žáci musí mimořádné události zvládat s rovahou a vyhýbat se unáhleným rozhodnutím, musí chápat, kdy aplikovat které postupy a proč, a musí získat potřebnou zodpovědnost, sebedůvěru a schopnost spolupráce. Navíc je třeba aby si uvědomili, že vůbec nejúčinnější je mimořádným událostem předcházet.

Abychom těchto cílů dosáhli, vyučujeme tematiku včetně příčin a následků jednotlivých jevů záchranných postupů, podněcujeme žáky k vlastnímu přemýšlení a odvozování potřebných kroků k záchraně a látku s nimi dostatečně opakujeme. Především ale důsledně trváme na vlastním praktickém nácviku. O tématu si promluvíme, obrázky si ukážeme, těžište výuky ale tkví v osobní zkušenosti každého žáka.

Postup Jak ZÁPOLÍM naplno

Postup ZÁPOLÍM je obecný návod pro řešení mimořádných událostí, podle kterého řešíme problémy v pořadí od těch nejpalčiějších a tak, aby nepřibývaly. Právě pro jeho obecnost a univerzálnost se k němu výuka neustále vrací. Všechny další, konkrétní postupy z něj vycházejí.

  • V 1. bodě ZAstav a zapřemýšlej se jen rozhlížíme a přemýšlíme. Zajímáme se především o bezpečnost (naši i dalších zúčastněných — elektrický proud, uniklé chemikálie, projíždějící automobily, potřísnění cizí krví...), získáváme orientaci v nastalé situaci.
  • Ve 2. bodě POmoz přežít se věnujeme těm, kdo jsou přímo ohroženi na životě — odstraňujeme hrozící nebezpečí (vypínáme pojistky, větráme, umisťujeme výstražné trojúhelníky, nasazujeme si rukavice...) a provádíme život zachraňující úkony (zprůchodňujeme dýchací cesty, zastavujeme krvácení, resuscitujeme, hasíme dekou či kabátem...) a samozřejmě voláme profesionální pomoc.
  • Ve 3. bodě LIMituj následky pečujeme o zraněné (ošetření méně vážných potíží, tepelný komfort, psychycký komfort) a omezujeme další škody (na majetku i životím prostředí).

Simulace

Simulace jsou nejvýraznějším prvkem výuky. Jsou také nejintenzivnějším nasazením zážitkové pedagogiky. Žáci si z nich odnášejí zdaleka nejtrvalejší zkušenosti.

Při simulacích žáci sehrávají řešení dané mimořádné události. Učitel nejprve vše promyslí a připraví, pak žáky zhruba rozdělí žáky na dvě poloviny (zachránce a zachraňované), zachráncům zadá samostatnou práci a zraněné seznámí s fingovanou situací i jejich rolemi a namaskuje potřebná zranění. Poté dá signál zachráncům, kteří mají za úkol si se situací co nejlépe poradit. K tomu využívají znalosti a dovednosti získané v předchozí výuce. Učitel celé dění bedlivě sleduje, dělá si poznámky a po 10-15 minutách akci ukončí — obvykle "jako" příjezdem záchranky.

Následuje důsledně vedená zpětná vazba. Žáci při ní vyplaví nashromážděné emoce, zhodnotí svůj postup a zformulují případné nedostatky a dosažené úspěchy. Znovu se tak vrací k prožité situaci a získané zážitky ještě upevňují.

Simulace jsou vynikajícím prostředkem, jak žákům umožnit prožít mimořádnou událost a související stres v bezpečném prostředí. Vyzkouší si probírané postupy a zárověň získají potřebné sebevědomí.

Metodická příručka

Plný název zní Metodická příručka tematiky Ochrana člověka za mimořádných událostí na 2. stupni ZŠ podle projektu NAPLNO. Tahle stostránková publikace je hlavním výstupem projektu. Právě ta pomůže učitelům realizovat vlastní cvičení i po skončení projektu.
Příručka se skládá ze dvou částí. První z nich, přípravná, se z rozličných pohledů probírá tématem i metodikou. Její první kapitola je klíčová, osvětluje celé naše pojetí a koncepci. Druhá kapitola se věnuje především ústřednímu motivu výuky, využití zážitků a tzv. simulací. Ve třetí kapitole metodiku uvádíme do kontextu nově zaváděných vzdělávacích programů.
Druhá část už obsahuje rozepsané konkrétní programy učebních bloků a hodin.

  • 6. třída: Ochrana obyvatelstva (obecný úvod - mimořádné události, tísňové volání, varovný signál a evakuace)
  • 7. třída: Dopravní nehoda (specifika první pomoci a dodržování vlastní bezpečnosti)
  • 8. třída: Živelní pohromy (povodně, atmosférické poruchy, sesuvné pohyby)
  • 9. třída: Havárie (úniky nebezpečných látek, požáry)

Jde o balík aktivit, který lze buď převzít tak, jak je, a začít učit, nebo si lze vybrat a přizpůsobit to, co lépe zapadá do vlastní koncepce učitele. K usnadnění tohoto postupu slouží právě předchozí část příručky, objasňuje totiž mnohá východiska a kritéria, jimž jsme výběr aktivit podřizovali.
Úplně na konci publikace pak najdeme několik krátkých příloh. Nikam příliš nezapadají, ale pro výuku se ukážou být velmi užitečné. Jedna se především o návod k maskování zranění, náměty ke shánění pomůcek a zkrácenou verzi kapitoly o simulacích, určenou jako návod k použití přímo při výuce.
Zařazením čehokoliv z příručky do vlastní výuky (byť třeba do francouzského jazyka), se zařadíte mezi ty, skrze které se plní tajný cíl našeho projektu. Samozřejmě, že oficiálně vykazujeme proškolené učitele, odpracované hodiny a vytištěné příručky – ve skutečnosti ale doufáme, že se nám podaří někoho dalšího zaujmout a získat pro promyšlenou výuku (nejen) OČMU.

Celá publikace je zdarma ke stažení.

Cvičení

Učitele s metodikou výuky seznamujeme na jednodopoledních cvičeních na vlastní kůži — na jejich škole, s jejich žáky. Kromě učitelů ze cvičení těží i žáci. Prožijí výuku OČMU realizovanou přímo našimi lektory a s dostatkem kvalitního materiálu. A nakonec ze cvičení těží i projekt. Právě z této skutečné výuky jsme načerpali nejhodnotnější podněty pro výslednou metodiku. Ukázkové fotky ze cvičení najdete v sekci Galerie.

Metodická videonahrávka o výuce OČMU

Metodiku zavádíme pomocí cvičení. Ne každý se ale mohl takového cvičení zúčastnit na vlastní kůži. A právě proto existuje toto video. Má pomoci udělat si představu o dvou nejdůležitějších součástech metodiky – o postupu ZÁPOLÍM a o simulacích. Tuto nahrávku si můžete stáhnout zdarma.

Kurikulární reforma

Informace a dovednosti, potřebné ke každodennímu životu jednotlivce, se obměňují čím dál rychleji. Proto (a z mnoha dalších důvodů) je na základních a středních školách postupně zaváděna tzv. kurikulární reforma. Školní výuka se nově zaměřuje na tzv. klíčové kompetence, které nezastarávají. Žáci jsou připravováni na život v dynamickém světe — učí se nacházet souvislosti, pracovat s informačními zdroji, tvořit si vlastní názor, učí se také efektivně učit a mnoho dalšího.

Školy dostávají větší volnost ve výběru probírané látky. K tomu slouží jednotně vytvořené Rámcové vzdělávácí programy. Ty stanoví, co má žák zvládnout ve kterém úseku studia. Na jejich základě si pak školy samy sestavují své vlastní Školní vzdělávací programy.

Další podstatnou změnou prochází způsob hodnocení. Nezaměřuje se na sovnávání výsledků žáků, nýbrž na jejich vlastní pokrok ve zvládání výuky. Jeho smyslem je motivovat k další práci a přesně ji cílit.

Tyto záměry dopadají v praxi samozřejmě poněkud jinak. Příčiny jsou rozličné, námátkou zmiňme chatrnou komunikaci MŠMT a VÚP v Praze s ostatními zasaženými, hlubokou propast mezi kvalifikací učitelů a novými požadavky, kterým mají vyhovět, nebo vysokou časovou náročnost příprav (tvorba ŠVP) na jednotlivých školách.

Pro ty, kteří mají na zlepšení skutečný zájem, je ovšem právě běžící kurikulární reforma skvělou šancí své představy uskutečnit. Vhodný odpich v hledání dalších informací představují tyto odkazy:

  • RVP.CZ: Metodický portál (především pro učitele)
  • VÚP: Výzkumný ústav pedagogický v Praze
  • Česká škola: Web pro základní a střední školy
  • UN: Učitelské noviny

 

Klíčové kompetence

Klíčové kompetence jsou jedním z ústředních témat právě probíhající kurikulární reformy. Představují soubor znalostí, schopností, dovedností, postojů a hodnot na mnohem abstraktnější úrovni, než byl dosavadní obsah běžné výuky. Právě rozvíjení klíčových kompetencí žáků zajistí, že si poradí i v rychle se měnících podmínkách.

Pedagogové-vědci sestavili množství variací, v českém školství se ovšem pracuje se sestavou kompetence k učení, kompetence k řešení problémů, kompetence komunikativní, kompetence sociální a personální, kompetence občanské a kompetence pracovní.